Lonely Digital Philosopher & Information Scientist

At first glance, quantum physics , computer science , Plato’s Cave , and psychedelics seem to have little in common. One belongs to modern physics, another to computation, the third to ancient philosophy, and the fourth to neurochemistry. Yet all of them converge on the same fundamental question: Is reality something objective, or is it a model constructed by the mind?

Na první pohled spolu kvantová fyzika, informatika, Platónova jeskyně a psychedelika nijak nesouvisí. Jedna patří do fyziky, druhá do světa počítačů, třetí do antické filozofie a čtvrtá do neurochemie. Přesto všechny míří ke stejné otázce: Je realita něco objektivního, nebo je to model, který si vytváříme v hlavě?

Narazil jsem na velmi pěknou přednášku o kvantové fyzice na Filozofické fakultě Karlovi univerzity (FF UK) od Doc. Dr. RNDr. Miroslava Holečka. V přednášce jsou zábavnou formou probíraná témata Šíření fotonů vlnou (interference)  Superpozice Entanglement (kvantové provázání)  Kvantový senzor Kvantový počítač QUBIT Přimělo mě to k přemýšlení ( filozofování ) a další rešerši o aktuálních lidských znalostech kvantové fyziky a její provázanosti s počítačovou a filozofickou informatikou.

Proč řád a otevřenost nejsou protiklady Jedna z nejčastějších otázek, které si dnes klademe, zní:  Je svět řízen zákonem, nebo je výsledkem náhody?  Buď přesný stroj, nebo chaotická hra kostek. Jenže tahle striktní binární volba je falešná. Skutečný svět se nechová ani jako hodinky, ani jako chaos. Chová se jako kombinace exaktních pravidel a otevřených možností . A právě v této kombinaci se rodí svoboda, život i smysl.

Když se mluví o Tomášovi Garrigue Masarykovi , bývá často připomínán jako „tatíček“ republiky nebo jako státník. Tím by se ale jeho význam nebezpečně zúžil. Masaryk byl především myslitelem , který se celý život ptal na otázku, jež je dnes možná aktuálnější než kdy dřív:   Má moderní člověk ještě smysl?

Have you ever noticed how people with very little knowledge about a topic often sound extremely confident, while true experts tend to be cautious and self-critical? This phenomenon is not just anecdotal, it has a name: the Dunning–Kruger Effect . Dunning-Kruger Effect visualization

Czech simplified version is available here .   Introduction The concept of recursion — a structure or process that refers to itself — belongs to mathematics and computer science. Yet this pattern also appears in philosophy, metaphysics, and even theories of perception. When examined deeply, recursion becomes a unifying thread connecting formal computation, Platonic metaphysics, and modern artificial intelligence (AI). This essay explores recursion as a philosophical motif, interpreting Plato’s Cave allegory as a recursive structure of representations and examining how contemporary AI systems generate and inhabit layers of “shadows.”  Plato’s Cave allegory

English version with references is available here .  Rekurze je v informatice dobře známý pojem: jde o situaci, kdy funkce volá sama sebe a postupně tak vytváří stále hlubší úrovně téhož problému. Na první pohled se může zdát, že to je čistě technický koncept, vzdálený filozofickým úvahám starým tisíce let. Přesto má rekurzivní myšlení překvapivě silnou souvislost s Platónovou alegorií jeskyně a ještě překvapivější je, jak aktuální tato spojitost je v době umělé inteligence. Source: https://1000wordphilosophy.com/2023/05/26/allegory-of-the-cave/ Platónova jeskyně (Plato’s Allegory of the Cave)   Tři světy, které vypadají odlišně informatika antická filosofie moderní AI  Ve skutečnosti sdílejí společný motiv:  struktury, které se vztahují samy k sobě , a světy, které jsou tvořeny stíny jiných světů .