Kvantová fyzika, informatika, Platónova jeskyně a psychedelika: realita jako konstrukce

Na první pohled spolu kvantová fyzika, informatika, Platónova jeskyně a psychedelika nijak nesouvisí. Jedna patří do fyziky, druhá do světa počítačů, třetí do antické filozofie a čtvrtá do neurochemie. Přesto všechny míří ke stejné otázce:

Je realita něco objektivního, nebo je to model, který si vytváříme v hlavě?

Platónova jeskyně: první model falešné reality

Platón ve svém slavném podobenství z díla Ústava popisuje lidi, kteří celý život sledují stíny na stěně jeskyně a považují je za skutečnost. Nemají tušení, že realita je jinde a hlubší.

Klíčová myšlenka:

• to, co považujeme za realitu, může být jen interpretace
• mozek nemusí zobrazovat pravdu, ale funkční iluzi

Kvantová fyzika: svět bez pevného stavu

Kvantová fyzika tuto myšlenku posunula z filozofie do experimentu:

• realita nemá jednoznačný stav bez pozorování
• měření není pasivní, ale aktivní zásah
• výsledek je závislý na kontextu

Svět se chová spíš jako výpočet pravděpodobností než jako soubor pevných objektů. 

Jinými slovy: ani „tam venku“ není realita tak pevná, jak se zdá.

Informatika: realita jako běžící proces ve vypočteném modelu

Informatika nás naučila přemýšlet o světě jako o systému:

• stav = data
• pravidla = algoritmy
• pozorování = výstup rozhraní

Virtuální realita, simulace i umělá inteligence ukazují, že pocit skutečnosti může vzniknout i z čistě vypočteného modelu. Pokud je rozhraní dostatečně přesvědčivé, rozdíl přestává být zřejmý. A s příchodem AI už to lidem snad začíná docházet.

Psychedelika a Ketamin: když se rozhraní rozpadne

Když mají někteří klienti psychiatrů rozpadlé rozhraní k běžné realitě (deprese), tak moderní psychyatrie experimentuje s psychedeliky a disociativy, jako je například Ketamin.

Na rozdíl od alkoholu či stimulantů nemění obsah reality, ale rozbíjejí mechanismus, který realitu skládá.

Subjektivně to vede k:

• rozpadu ega
• ztrátě hranic těla
• pocitu, že „já“ je oddělené od myšlenek
• dojmu, že svět je jen mentální konstrukce

Nejde o „vidění halucinací“ v běžném smyslu. Spíš se vypne filtr, který běžně:

• potlačuje chaos
• vytváří stabilní příběh
• udržuje iluzi kontinuálního „já“

Mozek jako renderer reality

Z pohledu neurovědy je mozek:

• prediktivní stroj
• který neustále hádá, co se asi děje
• a smyslová data používá jen ke korekci

Psychedelika tento proces naruší:

• top-down model přestane dominovat
• realita se „rozpadne na syrová data“
• zmizí pocit, že existuje jediná správná interpretace
• není tu náhodou podobnost se superpozicí a interpretací reality v kvantové fyzice?

Jinými slovy:

Uvědomíme si, že jsme celou dobu sledovali stíny, a že projektor je uvnitř nás.

Není tu náhodou podobnost s Platónovou jeskyní?

Spojení všech čtyř pohledů

Pohled             Co odhaluje                           
Platón             Realita je zprostředkovaná
Kvantová fyzika    Realita není pevná
Informatika        Realita je model
Psychedelika       Žijeme v modelu, který lze vypnout

Všechny pohledy ukazují totéž:

Realita není to, co vidíme. Je to to, co dokáže mozek stabilně udržet.

Závěr: návrat z jeskyně není příjemný

Platón upozorňoval, že člověk, který opustí jeskyni, bude oslněn světlem a ostatní mu nebudou věřit.

Moderní verze návratu a důkazu pro ostatní může přijít:

• skrze fyziku
• skrze počítačový kód a AI
• nebo skrze změněné stavy vědomí

A pokaždé platí totéž:

Poznání není komfortní, ale osvobozující.

Možná tedy nejsme vězni jeskyně proto, že bychom byli hloupí, ale proto, že iluze reality je evolučně výhodná.

Asi to bude tím, že lidé, ale i většina jiných živých organismů, má ráda komfort.